Komunální chov M. balfouri

Monocentropus balfouri je jeden z mála druhů sklípkanů, které lze bez problémů chovat skupinově. V tomto článku se tady podíváme na to, jak by to mělo vypadat a také na to, jak dopadli dva mé pokusy o komunální chov tohoto pavouka. V obou případech jsem se odklonil v určitých aspektech chovu od toho, co je obecně doporučováno a i tak oba pokusy dopadli úspěšně.

Co se doporučuje obecně?

Obecných rad je vlastně poskrovnu. V prvé řadě je doporučováno, abyste sklípkany skupinově nechovali v příliš velkém teráriu. Údajně hrozí, že si sklípkani vytvoří v teráriu území, které mohou chránit a je proto žádoucí je chovat spíše na těsno.

Důležité je také údajně stále udržovat všechny pavouky plně nakrmené, aby nedošlo k nehodě, kdy jeden pavouk z hladu napadne druhého.

Předchozí řečené je z logiky věci rozumné, ale jak popíšu dále, nemyslím si že esenciální. Setkal jsem se i s dalšími informacemi, jakože je pavouky nutné společně chovat od mala, pokud nejsou společně od mala, je důležité aby se spojovali jedinci stejné velikost a další věci, které jako předchozí dvě řečené považuji vzhledem k tomu co jsem vyzkoušel spíše za mýty.

Informace se také rozcházejí v tom, zda-li by mělo v teráriu být hodně úkrytů, nebo naopak jenom jeden.

Kdybych to měl shrnout, za mě na tom nezáleží. Z toho co jsem měl možnost pozorovat mají sklípkani M. balfouri obrovsky rozvinutou schopnost tolerovat jedince svého druhu a pokud člověk neudělá vyloženě hloupost, rizika ztráty sklípkanů jsou naprosto minimální.

Můj první pokus

První komunální chov M. balfouri, který jsem dával dohromady, se skládal z 5ti jedinců v cca 3. svleku. Oproti rádám jsem sklípkany umístil do boxu větších rozměrů, v kterém navíc bylo asi 20cm hlíny, takže se sklípkani okamžitě zakopali a doslova měsíce sem o nich nevěděl.

Krmení probíhalo předkládáním polomrtvých švábů druhu Blaptica dubia, které jsem předzabíjel především proto, že jinak by se zakopali do substrátu a neměl bych jistotu že sklípkani žerou. I přesto sem samozřejmě neměl jakým způsobem kontrolovat, zda-li potravu dostávají všichni jedinci stejně. A obával jsem se tedy, že může dojít k příležitostnému kanibalizmu.

Po cca roce a půl se z hlíny občas začali vynořovat sklípkani asi 10ti násobné velikosti, než v jaké jsem je do boxu dával. Všiml jsem si, že vidím dospělého samce a tak jsem se rozhodl sklípkany vykopat a zjistit, co mi vlastně zbylo.

Sečteno podtrženo, tento způsob chovu přežilo všech 5 sklípkanů z nichž 4 již byly dospělí samci a jedna subadultní samice. V žádném případě se tedy nepotvrdilo, že by rozměr boxu měl dopad na chování Monocentropus balfouri v hromadném chovu. Zároveň pochybuji, že třeba jakéhokoliv intenzivnějšího krmení, vzhledem k tomu jak jsem situace popsal výše.

Můj druhý pokus

Vzhledem k tomu, že jsem z prvního pokusu získal především samce, pro které jsem neměl využití, poslal jsem je dál a zůstala mi pouze jedna samice. Rozhodl jsem se tedy tentokrát pro jiný postup a dokoupil další tři samice, subadultní a adultní.

Nutno podotknout že kromě mé samice ani jedna nebyla zvyklá na hromadný chov. I tak jsem se rozhodl samice dát dohromady, tentokráte do přiměřeně velkého terária. Průběh tohoto spojování můžete vidět na tomto videu:

Tentokrát byl průběh z principu věci mnohem dramatičtější. Na videu je jednoznačně vidět, že samice se k sobě chovali minimálně v jednom případě nepřátelsky. Pravá sranda ale začala až několik hodin po natočení, kdy jednotlivé samice začali mezi sebou zápasit.

A když říkám zápasit, myslím opravdu zápasit. Neustále se jedna druhé stavěli, utíkali před sebou, přetlačovali se s roztaženými chelicerami a celkově situace vypadala více než dramaticky a to po dobu minimálně 12-ti hodin. V této fázi jsem si byl jist, že minimálně o nějaké sklípkany přijdu.

Veškeré spory ale končili stejně. Samice se pomalu pustily a jedna nebo druhá vyklidili prostor. Po cca 12-ti hodinách jako když utne a situace se kompletně uklidnila. Balfouráci se v terárku začali potkávat bez konfliktů a do dalšího půl dne, jakoby o sobě nevěděli.

To jednoznačně potvrzuje, že ačkoliv je to pravděpodobně riskantnější, je možné vcelku v pohodě spojit i dospělé a skoro dospělé zástupce druhu M. balfouri bez toho aby došlo k fatalitám. V tomto případě je to ale na uvážení chovatele, možnost nehody nevylučuji a koupit pavouky ze stejného vrhu, kteří jsou na sebe zvyklý považuji za jistější variantu.

A jak bych tedy postupoval optimálně?

Vlastně jakkoliv a skoro jistě to vyjde. Pokud bych něco považoval za užitečné, tak členitost terária která naopak většinou zmiňovaná není. Čím více větví, tím lépe se v případě počátečních konfliktů od sebe pavouci mohou distancovat, schovat se a držet si odstup od případných konfliktů.

Vyhnul bych se hlubokému substrátu (minimálně ze začátku) který situaci velmi znepřehledňuje a také bych k sobě pavouky přidával postupně třeba v rozmezí několika dnů a ne tak na hulváta, všechny na jednou, jako sem to provedl já.

Žádnou další složitost bych v tom nehledal a pokud dáváte dohromady menší zvířata, nebo pavouky zvyklé na komunální chov, postup bych neřešil už vůbec. V blízké době mám v plánu přidat ke svým samicím i nějaké drobnější mladší jedince a tak samozřejmě poinformuji, jak dopadlo toto.

Pokud se chcete dozvědět něco o obecných potřebách tohoto druhu, pokračujte SEM.